Ráno na štědrý den jsme vyrazili na Munu. Letos jen na 5 dnů. Loni jsme byli na Muně až do 1.1.2013 .
Cesta na Munu proběhla v pohodě. Před Olomoucí jsme doplnili nádrž naturalem za 29.90… . Kochali jsme se novinkama na trase přes Červenohorské sedlo. Letos jsme tudy jeli prvně
Po pár zastávkách na dokoupení nutných věcí a dobrého kafička na Albertu v Šumperku jsme dorazili na Munu. Začlo chystání vánočního večera. Vyložit auto, navézt dřevo a zatopit. Vybrat vánoční stromek ( před uřezáním mu vysvětlit proč jej potřebujeme a čemu bude nápomocen) .
Na přání dětí byli hranolky se smaženým sýrem a po maminčině procházce se nadělovali, rozbalovali dárky . Po vytvoření velkého nepořádku z balícího papíru jsme si pustili na našem kině pohádku a pár Comebacku.
Velice jsme ocenili letošní akci zaizolování komínu. Okamžitě po zatopení v kamech se projevilo teplo v chalupě a i největší zimovřivci se pohybovali v triku.
Další den jsme se šli projít na vrchol nad Munou. Jestli se nepletu názvu Strážný. Nedošli jsme na něj 😉 , děti to opět přestalo bavit a proto byli pro delší cestu, ale nebyla do kopce. Ale podívali jsme se na nám známá pěkná místa a já objevil místo kde na jaře možná natěžím březovou kůru.<br>
A v pátek se to stalo! Ráno byl za dveřmy sníh…. to bílé neznámé
A začlo dětské blbnutí na sněhu. Zkoušení lyžáků, lyží. Kompletace běžek s botama a k tomu přehazování vázání. Improvizované opravy. Velké nadšení s první vrstvičky sněhu vyvolalo velké plány , které sabotovali vykukující kamínky spod sněhu.
V sobotu “ napadla“ další vrstvička sněhu. Na běžkách to esm tam i klouzalo. Nejvíce začal padat sníh v den odjezdu, v neděli. Děti blbly na sněhu a my rodičové uklízeli a nakládali věci do auta. Kolem 12 hodiny jsme vyrazili k domovu. Poplašné informace v rádii se ve skutečnosti ukázali jako nepodložené. A nebo mám jiné vnímání pro zhoršený stav sjízdnosti silnic.
Na Červenohorském sedle při cestě na MUNU jsme potkávali něco bílého na krajnici
V pátek jsme po obědě vyrazili na táboření do rovin okolo Labe. Stihli jsme na loučku dorazit za světla. Pomohl jsem trochu se stavbou wigvamu Petovi a postavil si svůj přístřešek , zapálil oheň . A již byla tma. První večer je vždy takový seznamovací a plánovací . Co bude celé táboření programem. V noci byla dost velká zima. Nad ránem se to trochu oteplilo. Takže z dek se moc nechtělo. Ale co už, vstal jsem, zašel na dřevo. Našel si opěrátko k sezení u ohně. V sobotu přijížděli další táborníci. Někteří propadli blížící se zimě a dělali dost aktivně dřevo. Naštěstí les byl plný borovicových sušek . Jak se lidi postarali o bydlení , otop, tak se začali věnovat zábavě. Vycházky do okolí, lukostřelba, soutěže, projížďky na kanoi na lesním kanálu. Každý večer byl pln veselého vyprávění v některém wigvamu. Prostě pohoda .
Já si užíval táboření, klidu . Věnoval se výrobkům z březové kůry, pletení koše podle nového vzoru.
Táboření dopadlo výborně, hned by člověk vyrazil znovu.
Odkaz na fotogalerii aktivnějšího fotografa M. Svobodová
V sobotu po práci jsme si opět udělali procházku do okolí Cimburka. Plánem bylo najít roztroušené skály ke kterým nevede značka . Opět jsme prošli kolem sv. Klimenta A odpoutali se od turistické značky. Náš plán najít skalky , ale ztroskotal na mém nálezu pokácených bříz . Bylo to skoro čerstvá těžba. A dali se najít pěkné kousky kůry. Všichni si udělali pauzu a já loupal . Aja s Ondrou to taky zkoušeli . Ivetka se kochala výhledem. Ani sem se nenadál a již nastal čas k návratu k autu. Skoro sem se viděl jak z natěžené kůry zkusím nějakou krabičku. Ale nakonec jsem večer již nic nestihl. No nic příště.
V neděli ráno jsme výlet směřovali na Půlčiny. Udělalo se nádherné počasí . Do osady jsme dojeli tak akorát včas, ještě bylo kde zaparkovat. Prošli jsme osadou, směrem ke campu a potom hurá směr skály. Opravdu krásné počasí , podzim , skály . Paráda.
Prostě jsme si s dětma a kamarádem Syslem udělali sobotní výlet k Cimburku. Ale na něj jsme nešli. Vzali jsme to kolem Kozla na Kazatelnu a potom směr sv.Kliment. Tím že jsme nekopírovali úplně přesně značky jsme opět našli pěkná zákoutí se strom dědečky…… O sv Klimentovy jsem už věděl, ale až na samotném místě mně překvapila významnost místa pro Velkou Moravu . Více se dočtete : http://www.klimentek.cz/
Výlet byl podařený a přivedl mně k uvědomění že jsem dost naše Chřiby opomíjel a neprobádal. Přestože jsem na Chřibech udělal první tulácké krůčky . Brzy jsem je opustil a toulal se raději v Hostýnkách, Beskydech, Jeseníkách a ještě dál 😉
20. – 21.9 jsme opět vyrazili na náš objekt na Munu. Po brzké ranní směně , návštěvě nemocnice s Ondrou ( ušní ) a předání Andrejky babičce ( marodila na antibiotikách) Jsme opravdu brzo ráno vyrazili….. 😉 Proto jsme oproti plánu dorazili na 12 hodinu sobotní . Keny a Quido dorazili z Prahy již v pátek večer. V plánu jsme měli zateplení komínu, natření okenic a dveří s hnědé na modrou ( barvu vybrali děti) a k tomu mně napadlo nabílit venkovní zeď. A večer nás čekal první společný oheň na Muně – potlach. Nakonec jsme se sešli v naší klasické sestavě Diskutéři, Táborníci, Foglarovci, Rangers a my Lakrosáci. Na fotečkách je k nakouknutí jak se vše zdařilo :
Před dvěma lety jsem začal rekonstrukci vojenských kufrů. A konečně po dvou letech jsem se k tomu vrátil a za Ivetčiny pomoci jsme včelím voskem dokončili povrchovou úpravu.
V sobotu o pozdním odpoledni jsme vyrazili směr Jeseníky na Munu. Kolem 20:00 jsme dorazili na místo. Ještě jsme ani nevyložili auto a měli jsme první milou návštěvu. Kamarádi od diskutérů 😉
V neděli jsem navozil vodu do sprch, bazénku a kuchyně. Smontoval sprchu a verandu a pak sem si dal konečně pivko. Upečenej na slunci, unavený …. chutnalo.
V pondělí jsem dopoledne začal opravovat další metry odvodňovacího kanálu. Po obědě jsme vyrazili směr město Zlaté hory, cestou jsme navštívili Zlatorudné mlýny. Zlaté horečce nikdo nepropadl.
Další den, úterý, jsme vyrazili do Jeseníku. Navštívit Vodní tvrz a v plánu bylo také koupaliště. To jsme nestihli. Nějak se ochladilo a obchodů bylo hodně …….
Ve středu již pršelo takže výlet jsme směřovali pod zem. Jeskyně na Špičáku. Zajímavá jeskyně, malá, ale hezká. Také okolí jeskyně bylo pěkné.
Ve čtvrtek bylo dopoledne ještě škaredě , ale navečer jsme si zajeli do Mikulovic na zmrzlinu a procházku. Po procházce se udělalo Ondrovi nějak zle. Druhý den jsme tedy odpočívali a léčili maroda.
Po dokončení plánované části oprav kanálu jsem se přesunul na střechu a trochu zalátal část střechy nad tělocvičnou. Mezi výlety jsme se trochu věnovali cyklistice, sběru borůvek, malin. Nakonec jsme si udělali výlet po Karlově studánce. A pak již domů ………..
Ivetka se často při procházkách s Betynkou po Kotojedské ulici kochala výhledem na Hostýn… A jednoho dne, kdy četla od Paula Coelha Poutníka, ji napadlo, že také moc touží po nějaké pouti… Santiago bylo moc daleko, ale Svatý Hostýn je přece na dohled a tak byl cíl cesty jasný: dojít z Kroměříže pěšky přímo z domu rovnou až tam – k tomu krásnému kostelu na Hostýně:-)!!!
Když mně tento nápad tlumočila, podíval jsem se do mapy a naplánoval trasu . Byl vybrán den, pak se to ale o jeden posunulo, protože potkávat se z účastníky cyklo závodu Drásal by nám moc pohody na trase nepřidalo:-)
Vyrazili jsme tedy ne v sobotu , ale v neděli. To se nám odvděčilo krásným slunečným dnem. Ráno nás to počasí nadchlo, ale v průběhu dne již to sluníčko tak ideální nepřipadalo… Brzy ráno jsme tedy zamkli barák a dali se na cestu, odhadem 34 km. Naše kroky směřovaly do Dolních zahrad přes Zámeček na Záhlinice, Kurovice, Ludslavice, Martinice a Přílepy. Pasáž od Záhlinic do Přílep byla díky nádhernému počasí a chůzi po rozpálené silnici po nekonečné rovině bez větší možnosti úkrytu ve stínu poměrně náročná …ale díky dlouhé aleji planých třešní se to dalo alespoň pro druhou polovinu členů výpravy zvládnout s radostí…….
Nad Přílepy u kapličky jsme si dali rekonstrukční přestávku. Před námi byla hezčí pasáž lesem , ale zato do kopce s kopce. A tělo již po první polovině trasy hlásilo únavu. Začali častější pauzy. Konečně jsme dorazili na Rusavu:-) Hurá se občerstvit do restaurace:-)! Přes moje návrhy ohledně autobusové zastávky , tím pádem delší pauzy a více času na občerstvení, Ivetka zavelela a hrrr na Hostýn!!! Před námi už byl vlastně pořád stoupák až ke kýženému cíli…. Nasadili jsme tempo a traktor, co se nás snažil dohonit rychlostí 10km/h měl dlouhou dobu co dělat, aby nás předjel:-)) Chvilku před 16 hod. jsme dorazili!!! Na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!!!!:-)) . Cesta nám trvala krásných 10 hod. Ivetka se vrhla na nakupování upomínkových dárkových předmětu na připomenutí akce Hostýn …. dobyt. Já se kacířsky vrhl směr stánky s pivem . Poctivě jsem šel od stánku ke stánku , ale rychleji zavírali než já byl schopen přesunu. Od 16 hod se vše v neděli zavírá . Po občerstvení a nákupech si ještě Ivetka odběhla k léčivé studánce pro vodu a pak už jsme počkali na autobus a již nás čekala jen cesta domů. Sice jsem vypadali, že už ani nedojdeme z autobusu těch 20 metrů na vlak a že minimálně týden nebudeme schopni chůze, ale překonali jsme i ty poslední krůčky a cestou ve vlaku se nám pak jako za odměnu ukázala nádherná duha přímo nad Hostýnem a to bylo moc pěkné podívání:-)
30km vlakem zpět uteklo samozřejmě rychleji, než cestou tam, ale aspoň jsem se mohli celou hodinu kochat tím, kudy všudy jsme to zvládli po svojich nožkách:-)
Na pozvání p. ředitelky Ivety jsme vyrazili , já a Ondra , směr Třinec. Dohodli jsme se na termínu 24.6. Co nás čekalo? Prošla nám rukama celá škola od MŠ po 5 třídy . Za dopoledne jsme trénovali 4 skupiny dětí. Ondra mně statečně pomáhal. Zkusili jsme je naučit základy práce s lakroskou, které každý hráč vlastně nejvíc potřebuje, zvednout, hodit a zvednout míč. Po obědě jsme to samé probrali s nastávajícími trenéry ( učitelky ) A také teorii hry a pravidel . Nějak rychle běžel čas a už bylo 15 hod. A před námi cesta domů a od půl šesté trénink děti v Kroměříži. Večer jsme toho měli plné zuby……….
Na nedělní odpoledne jsem půjčil nafukovací loď Pálava. Ta je vhodná píše na rychlou vodu, ale pro naučení dětí jak se chovat na kánoi, jak pádlovat atd. mně přišla jako výborná varianta.
Přes malý zádrhel při nafukování se nám podařilo loď připravit a dostat na vodu. První plavbu jsme absolvovali kolem ostrůvku a svezli jsme mamku. Já a Ondra jsme pádlovali. Po tolika letech byl trochu problém pro mně dostat do ruky jak se loď řídí.
Na neděli Ivetka naplánovala výlet. Úplně jinou trasu a jinou dopravu , ale kamarádi to trochu upravili. Takže jsme se nechali vlakem dovést do Bystřice pod Hostýnem a přesedli na autobus na Tesák. Ve vlaku celou dobu šlapala wifi na 100% takže omladina neodtrhla oči z tabletu.
Co bych tak večer dělal, když není do čeho píchnout. Vytáhnu namočené loubky , které si ještě změkčím a začnu dělat košík. Podle velikosti plánovaného koše si rozpočítám počet loubků na dno. Jestli chci čtverec nebo obdelník. A začneme plést. Jednoduchý styl …. nahoru, dolů . Jen se nesplést a neudělat lichý počet loubků v základu dna. Dno je dá se říct jednoduché . Horší to je , když se začne zvedat bočnice. Loubky se trochu nalamují , křupou a člověk má pocit že je vše špatně. Nevzdávat se , konstrukce podrží některé praskliny a po dokončení se nalomeninky očistí nožem. Jak máme zvedlé bočnice , alespoň dvě řady tak už jen jedeme pořád stejně až dosáhneme požadované výšky koše. Potom se udělá zakončení , loubek zvenku zevnitř a prošije se třeba syrovou kůží……………………….
Již ve čtvrtek jsem naložil vozík za auto , abychom v pátek mohli vyrazit co nejdřív. Opět jsem měl vozík větší než auto. Naložil jsem pul kulatou sedačku z pošty a k tomu kola. Do auta elektrocentrálu , vysavač, světla a pak trochu jídla ……….
V pátek jsme vyrazili co nejdřív , půl sedmé je asi náš nejlepší dosažitelný čas odjezdu. Cesta s naloženým vozíkem proběhla bez problému. Od Zábřehu jsme potkávali často Policii. Ve Velkých Losinách nás nakonec odchytli. Běžná kontrola dopadla v pohodě . Na Munu jsme dorazili dříve než Keny . Zatopili jsme , povečeřeli a postupně usínali.
V sobotu ráno jsme vyložili vozík. Rozdali dětem kola a už řádili. S Kenym jsme vyzkoušeli novou elektrocentrálu. Zkouška proběhla velice úspěšně. Potom se natáhli prodlužky a Keny začal pracovat uvnitř – brousit loď , vysávat podlahy a pavučiny . Potom malovat další dvě stěny a zas uklízet. Já se raději z místnosti spakoval a šel si hrát s kameny. Začal jsem opravovat odvodňovací kanál kolem domu. Trochu jsem si u toho párkrát scvakl prsty pod kameny . V pauze jsem se projel na kole s dětma po Muně. Navštívily jsme sousedy. Potom jsem se věnoval opět dřině v kameni 🙂 . Ivetka postonávala , takže žádné moc aktivity nevyhledávala. Při práci nám uběhl den a na večer jsme nachystali kino. Když jsem říkal že se jednou bude na 108 promítat tak se lidí usmívali pod vousy.
V neděli jsme už jen dodělávali rozdělané práce od soboty. Keny s Quidem odpochodovali po obědě směr autobus do Prahy. My jsme se trochu zdrželi. Kolem půl druhé jsme taky nakopli našeho dříče a vyrazili směr Kroměříž.
V neděli před obědem jsme vyrazili na výlet směr hrad Helfštýn. Na hradě tento víkend probíhal festival skupin historie pořádaný skupinou Adorea z Olomouce. Andrejku ke hradu vyvezl kůň a má pár hezkých foteček.
Po vstupu do hradu jsme napřed navštívili hradby , kde jsme objevili velké šachy . Hned jsme si s Ondrou dali partičku. Naštěstí dopadla nerozhodně. Krásný výhled , modrá obloha až kýčovitě.
Z hradeb jsme pokračovali do nitra hradu. Na spodním nádvoří bylo první pódium a nahoře v paláci bylo druhé . Na obou probíhal nepřetržitý program od 9hod. do 18hod. Také tu bylo ležení zbrojné chásky – stanový tábor kde přebývali aktéři festivalu. Mohli jsme shlednout historické skupiny od Vikingů po první republiku. Dále plno stánků a atrakcí. Andrejka si prošla stezku hledání pokladu a po jeho objevení získala sladkou odměnu. Po tom co jsme si prošli celý hrad jsme se usadili u prvního pódia a bavili se u představení skupiny Adorea . Hodně jsme se nasmáli. potom si Ivetka s Ondrou vyšlápla na věž a kochala se výhledem a já si povídal s kamarády co jsem mezi aktéry představení našel a přitom kontroloval Andrejku co pokračovala ve sledování dalších představení.
Na závěr jsme chtěli ještě stihnout šachy na hradbách , ale už bylo zamčeno.
Hezký výlet to byl. Krásná současnost opraveného hradu v konfrontaci s vlastními vzpomínkami z vandrů kolem Helfštýnu 😉
Konečně zase výprava z města. Teď jsme vyrazili na Munu. Co to je Muna? Je to areál bývalého vojenského prostoru nad Mikulovicema u Jeseníku. Kde jsme od Brontosaurů získali objekt, který s lakrosáky a kamarády dáváme do obytného stavu.
Již ve středu po práci jsme vyrazili směr Jeseníky. Cesta byla obohacena deštěm a mlhou. To na náladě většině nepřidalo. Cestou jsme ještě nakoupili v Šumperku. Přes mlhu na Červenohorském sedle jsme v pořádku dorazili k našemu objektu. Zatopili jsme, povečeřeli a šli spát. Naštěstí ráno nám ukázalo hezčí tvář. Sluníčko a modrá obloha. Ivetka a Ája spali až do 11 hodin. Já nachystal snídani, připravil motorovou pilu , křoviňák. Měl jsem v plánu požnout kolem sochy lakrosáka na křižovatce před budovou a kolem celého objektu. A přitom nařezat nějaké dřevo.
Po pozdní snídani jsme vyrazili na výlet. Poprvé jsme se dali cestou necestou. Prostě po loukách nahoru nad objekt směr Ondřejovice. Sluníčko zvedalo náladu a kochali jsme se výhledem. Našli jsme pěknou, schovanou chatičku a podle mapy jsme chtěli najít kapličku. To nám již nebylo souzeno. Ája již nějak nemohla, do toho zahrozil velký mrak. Tak jsme to otočili a přes les jsme se vraceli. Já obohacen o náklad za krkem. Ája se nesla…. no což chybí mně fyzička tak sem to pojal jako trénink a donesl Áju lesem přes kopec, skalky až k objektu.
Pozdní oběd, mírný odpočinek a pak jsem požnul co jsem si naplánoval a dokonce více než jsem čekal. Pak navezl dřevo, za velké pomoci Áji a pořezal na polínka zásoby navezené od návštěvníků z minulého a předminulého víkendu.
Večer jsme si pustili s Čerty nejsou žerty, mamka teda již dávno spala, než nás zradila baterie v noťasu. A šli taky spát. V pátek byl plán že zajedeme na indiánskou louku a pokročíme v práci na wigvamu. Je potřeba dodělat palandy. Za pomoci Ivetky a Áji, řezali mně nosné sloupky pro palandy, jsem to zvládl dle časového plánu. Spáchal jsem koupel v potoce, převlekl z montérek do skoro oblečení mezi lidi a vyrazili jsme směr Velké Losiny. Desítky let jezdíme kolem a ještě jsme nenavštívili ruční papírnu. Na nápad mně přivedla Ája. Na vycházce přišla řeč na stromy a papír. Prohlídka byla zajímavá, doporučuji. Pak ještě probouzející kafíčko a hurá domů.
Je to již hodně let co jsem byl na Naději. Nějak jsme pocítili deficit v návštěvnosti táboření na starých místech, kde jsme prožívali své mládí.
Moje rodina vyrážela v sobotu brzy ráno. Probouzeli jsme se spíše cestou než hned . V řízení jsem se střídal s Ivetkou a dokonce jsme vsunuli zastávku v Jičíně s procházkou centrem. Někteří se odhodlaně vydrápali na věž. Potom jsme se trochu zamotali, kudy a kam. Ale to jsme zvládli.
Zbytek cesty už uběhl relativně v pohodě. Trochu jsem se neorientoval, paměť mně mátla. Přece jen to před léty vypadalo trochu jinak. Nakonec jsme se, ale našli. Odnosili jsme věci na tábořiště( lesáci trochu těžili, jako by měli les vracet v restituci). Za použití několika kolíků a jedné tyče postavil něco jako jehlan z jedné plachty a pro lepši pohodu trochu dopomohl tříyardovkou. Udělali ohýnek a vrhli se na přípravu večeře. Při tom všem jsme se pozdravili s táborníky , kteří dorazili o den dřív. Spát jsme šli docela brzo. Protože jsme byli od rána nevyspaní.
V neděli jsme si udělali procházky na oba konce údolí. Napřed směr Antonínovo údolí a odpoledne na nádrž Naděje. Při tom jsme provětrali luky a šípy. Na tábořišti se nejvíce vyřádili děti. Každý stan dovezl v průměru dvě děti, tak to byla dobrá smečka. Rodiče se nejvíce bavili nad historkami z dob kdy jsme se neviděli a kdo si vzpomněl tak hodil do placu dokonce společnou vzpomínku. A nejvíce se táborníci bavili u vyprávění o hobby. Tak nám v poklidu plynul čas.
V pondělí ráno se trochu času věnovalo vzpomínce na národní zvyky a hned po snídani jsme se vrhli na balení. Což se nám oplatilo. Jen co jsem do auta dal poslední věc a uložil Bety ……začalo pršet.
Máme tu po roce opět „manévry“ . Opět si nabalit torny a hurá na procházku lesem obohacenu o možnost překvapení za každým stromem . V pátek jsme se sešli na ranči odkud jsme vyrazili do našeho prostoru. V sobotu nás čekal pochod směr anglický tábor. Našli jsme pěkné místo a přečkali noc.
Sluníčko nás vytáhlo z dek. Posnídali, zabalili a za doprovodu prvních salv u anglického tábora jsme vyrazili. Opatrný postup terénem, zpestřený broděním potoka a nakonec jsme narazili na tábor milice. A pak to už bylo jen samé hrr na tábor a pak zas hrr zpátky 😆
Po spojení s poslední částí našich vojsk jsme v plné síle podnikli frontální útok. Po hrdinném boji nás už jen čekal odpočinek a opatrné zbratřování nepřátelských jednotek.
V pátek odpočinkový víkend započal podvečerním stříháním týpí. Což se povedlo v pohodovém tempu za hodinku. V sobotu nás čekal Lakrosový camp pro naši omladinu z LK. Kroměříž a hosty. Večer jsem již usínal za chůze…….. Nějak sem si, nevím jak mně to přišlo na mysl, že neděle bude odpočinek. Když jsem si přece naplánoval že to týpí za neděli ušiji……
Konečně jsem se dostal k tomu abych si udělal tříyardovku pro sebe. Určitě někdo ohrne nos že je můj přístup příliš outdoorový 😉 Ale , když si mohu hrát na svém. Říkal sem si že je škoda nedát dohromady praktičnost tříyardovky s hamakou . A jde to. Polovina tříyardovky se použije jako hamaka a druhá půlka jako přikrytí . Vlastně je to stejný princip jako při spaní v tříyardovce na zemi bez pokusu postavit nějaký přístřešek. Prostě se do tříyardovky zabalit. Nafotil jsem pár foteček .
