V sobotu jsem vlakem dorazil do Mikulovic. Většinou jezdíme autem , ale teď jsem si dal týdení volno a v plánu bylo stihnout vše co se dá. V sobotu byl na Muně sraz osadníků soukromých chatiček . Takové Muňácké pálení čarodějnic. Kdy se tak člověk projde pěšky od nádraží až k baráku všimne si plno věcí , které s auta přehlédne. Kde co chybí , čeho je moc atd. Od Mikulovic se to smradlavě žlutí , než to u lesa přejde v klasické pampelišky. Něco změn na objektech ….. Odpoledne jsem zašel na akci a do noci tam prudil…. . V neděli jsem trocha dospával deficit z raních směn. V pondělí jsem vyrazil směr jih. Vzal to na Rejvíz , prošel kolem Mechového jezírka , střihl na Kazatelny . Zašel na Lesní Ruský hřbitov … trochu postál a klobouk smekl. Na Kristově loučení si dal kafe a pokračoval dál . Trocha mně ta změna z jara do zimy zarážela … No nic , co se dá dělat . Nakonec jsem se zamotal kolem Medvědího vrch , kde jsem ani nechtěl vylézt a von tam Medvěd s kladivem …. nějaká provokace ? Na Quinburk jsem již nedošel . Spáchal jsem hamako bivak a zkusil spát . Málem jsem na sebe natáhl také batoh…. no nic , trocha pospal , poležel . A brzy za tmy jsem to zase zbalil a přemýšlel co dál… Do Vrbna moc bůízko a domů se nechtělo. Přes zasněžený Praděd a hřeben směrem na jih také ne. Tož sem to údolím Černé Opavy vzal směr rejvíz. Zastavil se kempu v údolí , dal kafe a pokračoval směr Kobrštejn. Na Rejvízu mě chytil zmrzlí déšť, no padali jen zmrzlé krupky. A nad Munou mně opět potkalo horké jaro …. . Skončil jsem zas doma na Muně. Začal regeneraci. Bo nohy byli dosti ve stresu….. . Něco sem ještě zrobil na baráku a ve čtvrtek v brzkých raních hodinách , až jsem vzbudil podezření u policejní hlídky že tak brzo svítím, vyrazil směr bus a k domovu.

Jako již předcházející roky jsem hrdině zbantoval po vánoční vandr . A Sysel se nechal opět nachytat. Letos jsme pozměnili směr. Dvakrát jsme se jako toulali po Chřibech. Letos jsme po loňské zkušenosti s Cimburkem, raději směřovali své kroky směr Beskydy.  Po sáhodlouhém plánování a oslabování hrdinských pocitů … jsme se rozhodli že ve čtvrtek navečer dojedu do Valmezu. Provedeme startovní poradu u točeného. A v pátek vyrazíme. No ráno , vstávali jsme jak je o svátcích zvykem. Takže hned první hodinu, první hodinu po obědě jsme vyrazili. Nakonec na trasu  Valmez  – Velký Javorník.  V Krhové začlo tak pršet že jsme teda dali oběd v restauraci a počkali až to přejde.  Po opětovném neporozumění žluté značce jsme se napojili na hřebenovku až nad Mořkovem. Mokro , bláto  fujky…… přístřešky na křiožovatkách by po pár úpravách byli ideální pro hamakáře. Ráno jsme brzo vyrazili , ještě za mlžné tmy. Na rozcestí Krátké nás dohnal Olowan. Pokecal a zase odběhl domů …. No my těžkooděnci jsme se začli více bořit sněhem a pod Velkým Javorníkem nás zastrašili  turisté, svým počtem . Tož jsme opět vrchol nedali . U pramene Jičínky jsme spočli a potom směr Veřovice vyrazili…..