French and Indian War reenactment – Manévry 2015

Před 14 dny jsem si udělal radost a vyrazil na jarní akci, kdy dospělí se mění v děti a hrají si bojovou hru jako účastníci pionýrských …. pardon dnes skautských táborů 😉 .

man 2015

 

Trochu vážněji, jde o akci kde se jen netáboří , ale je snaha přiblížit vzdáleně podmínky bojů  v pohraničí mezi Anglií a Francií v Severní Americe . Každý rok se mění role . Jednou pochodují Angličané a Francie brání vesnice , pevnůstky. A další rok se role prohodí.

Akce začíná v pátek večer a většinou aktivní činnost končí v sobotu večer . Někdy dříve a někdy později. Takže od pátečního večera jsou účastníci na obou stranách nesmiřitelní soupeři.  Po ukončení poslední šarvátky kdy zvítězila jedna či druhá strana se vše přátelsky oslaví u různých pikniků, různě po tábořišti . Těžká jsou nedělní rána ……..

A takhle to vypadá ………

Nová práce ……. ?

Koncem ledna po neúspěchu ve výběrovém řízení ve firmě Agamě , druhé místo. Jsem nakonec skončil  ve firmě Expres centrum , která zajišťuje rozvoz zásilek pro firmu GLS  na zlínském kraji.  Protože jsem se o práci u nich zajímal již koncem roku a aktivně jsem se svezl párkrát po rajónech a užil si  celý pracovní proces, tak jsem již byl okamžitě poslán na rajon , který se nějak uvolnil a musel se rozvést.  První den , byl dost hnus , skončil jsem o půl osmé a to jsem celý rajon ani nedal. Druhý den byl již o něco lepší . A teď již jezdím od Kroměříže na Chropyň , Hulín, Holešov a končím na začátku Bystřice pod Hostýnem. A k tomu okolní vesnice. Takže zjednodušeně něco jako severní  okraj Zlínského kraje.

Zatím to jde. Pravda bál jsem se aklimatizační choroby  a taky se to stalo. Minulí týden byl zážitek po fyzické stránce. A poslední dva dny taky pár zrad od auta a v pátek počasí 😉  . Ve čtvrtek jsem nemohl po doručení balíku v Kyselovicích otevřít dveře do kabiny. Naštěstí mně pozvali na kafe a při tom jsem uvažoval jak na to. Po hledání jsme v dílně našli klíč 8 a podařilo se mně odmontovat zadní přepážku , která odděluje řidiče a nákladový prostor . A jak jsem plech uvolnil a dostal dovnitř ruku . Otevřel jsem dveře zevnitř. A mohl jet dál 😉  A druhý den v Chropyni  jsme chtěl pokračovat v jízdě sešlápnu pedál spojky a chci zařadit a prásk a pedál byl chluchej. Zavolal jsem na Depo že jsem nepojízdnej a za 40 minut dorazila náhradní dodávka, přeložili jsme balíky a hurá dál na rajon. Spoždění by se nemuselo tak projevit , ale nastali během dne komplikace  s řidiči , kteří nezvládli návěje sněhu a kluzkou silnici . Pod Kostelcem u Holešova  jsem čekal až se uvolní cesta . Odtahovka tam nakládala auto co zablokovalo cestu . Policie to patrolovala. Naštěstí jsme nečekali dlouho. A po každé když jsem vyjel z některého města  směr vesnice a volný prostor . Čekali mně závěje a led. Ale pokud člověk nebláznil v pohodě projel.  V Tučapech nad Holešovem jsem dal poslední balík a chtěl jsem jet domů. Ale on tam byl sjetý do příkopu sypač a jedno osobní auto . Tak jsem raději 400 m couval než tam čekat až se to uvolní . No prostě u této práce se člověk nenudí ………………….

Březová kůra versus Já

Mnoho let jsem při toulkách lesem potkával pokácené březové kmeny a někdy jsem si při té příležitosti vzpomněl že Indiani, Laponci používají kůru k výrobě nádob.  Párkrát jsem to zkusil a pořád to nebylo ono. Přece jen jsem nějak proti sklizni kůry ze živých stromů jako to praktikují tradiční národy.

Až loni při toulkách kolem Cimburku jsem narazil na čerstvě pokácené břízi a dokonce velké kusy hladké kůry. No neodolal jsem a přes dotazy dětí , když už půjdeme jsem vytrval a natěžil něco kůry.  Po 42 letech jsem se dočkal 😉

Doma jsem kůru uložil tak aby nepřeschla, prostě jsem ji nechal na zahradě pod přístřeškem . A na podzim už je vlhka dost.  Jak jsem jel na táboření tak jsem si vzal kůru a loubky  ať se nenudím.  A začal jsem opracovávat kůru . Před tím jsem zhlédl pár videí , jak vyřezat zámky a jak udělat dno a vršky.  A pak jsem si to vyzkoušel v reálu. Čištění kůry od vrstev , jak docílit tuhosti a jak zase tvárnosti . No bavil jsem se. Přestože jsem na táboření asi připadal spolu táborníkům jako magor co pořád má něco v ruce a šoulá  kůru nebo plete koš .

už mám pár nádob hotových .  A pár ještě čeká na víčka .

-M-

Rok 2015

Tento rok bude ve znamení změn a nových životních zkušeností. Začalo to již v loňském roce tak nějak koncem listopadu. Kdy mně šéf oznámil že od 1.1.2015 budu nezaměstnaný. V tomto stavu jsem nebyl asi od vojny . Kdy jsem byl chvilku bez práce. Vrátil jsem se z vojny , udělal si vandr po Novohradkách a nastoupil k České poště. Teď to vypadalo že hned od 2.1. mám práci , což by byla pravda, ale podlehl jsem zvědavosti a pocitu že by to mohlo být lepší než doručovat balíky za GLS, přijal jsem pozvání na výběrové řízení do firmy Agama – výroba vodáckých a potapěčských oděvů. Proto se mnou u GLS nechtěli sepsat ani brigádu , až si to vyjasním. U výběrového řízení jsem postoupil do druhého kola. A mohu  vděčit jen tomu že jsem prezentoval šití tříyardovek , týpí a dalších věcí ze stanovky. To je tak překvapilo že mně vůbec pozvali k prvnímu kolu výběrového řízení a při pohovoru to stačilo také na pozvání do druhého kola. No uvidíme jak to bude stačit při zkoušce na dílně ………. Snad to klapne. Nebo aspoň ty balíky . Nebo něco jiného. Mezitím zkusím přivést k mini životu eshop u svých stránek . A uvidíme kam nás rok 2015 zavěje a jak bude pro mně tento rok probíhat. Zatím kurýruju kašlik a rymečku.

Všem přeji aby tento rok prožili úspěšně a ve zdraví. Snad se za rok setkáme ve stejné sestavě a spokojeni. 

-M-

MUNA – vánoce 2014

Ráno na štědrý den jsme vyrazili na Munu.  Letos jen na 5 dnů. Loni jsme byli na Muně až do 1.1.2013 .
Cesta na Munu proběhla v pohodě. Před Olomoucí jsme doplnili nádrž naturalem za 29.90… . Kochali jsme se novinkama na trase přes Červenohorské sedlo. Letos jsme tudy jeli prvně
Po pár zastávkách na dokoupení nutných věcí a dobrého kafička na Albertu v Šumperku jsme dorazili na Munu. Začlo chystání vánočního večera. Vyložit auto, navézt dřevo a zatopit. Vybrat vánoční stromek ( před uřezáním mu vysvětlit proč jej potřebujeme a čemu bude nápomocen) .
Na přání dětí byli hranolky se smaženým sýrem a po maminčině procházce se nadělovali, rozbalovali dárky . Po vytvoření velkého nepořádku z balícího papíru jsme si pustili na našem kině pohádku a pár Comebacku.
Velice jsme ocenili letošní akci zaizolování komínu. Okamžitě po zatopení v kamech se projevilo teplo v chalupě a i největší zimovřivci se pohybovali v triku.
Další den jsme se šli projít na vrchol nad Munou. Jestli se nepletu názvu Strážný. Nedošli jsme na něj 😉 , děti to opět přestalo bavit a proto byli pro delší cestu, ale nebyla do kopce. Ale podívali jsme se na nám známá pěkná místa a já objevil místo kde na jaře možná natěžím březovou kůru.<br>
A v pátek se to stalo! Ráno byl za dveřmy sníh…. to bílé neznámé
A začlo dětské blbnutí na sněhu. Zkoušení lyžáků, lyží. Kompletace běžek s botama a k tomu přehazování vázání. Improvizované opravy. Velké nadšení s první vrstvičky sněhu vyvolalo velké plány , které sabotovali vykukující kamínky spod sněhu.
V sobotu “ napadla“ další vrstvička sněhu. Na běžkách to esm tam i klouzalo. Nejvíce začal padat sníh v den odjezdu, v neděli. Děti blbly na sněhu a my rodičové uklízeli a nakládali věci do auta. Kolem 12 hodiny jsme vyrazili k domovu. Poplašné informace v rádii se ve skutečnosti ukázali jako nepodložené. A nebo mám jiné vnímání pro zhoršený stav sjízdnosti silnic.

Táboření u Přelouče

V pátek jsme po obědě vyrazili na táboření do rovin okolo Labe. Stihli jsme na loučku dorazit za světla. Pomohl jsem trochu se stavbou wigvamu Petovi a postavil si svůj přístřešek , zapálil oheň . A již byla tma. První večer je vždy takový seznamovací a plánovací . Co bude celé táboření programem.  V noci byla dost velká zima. Nad ránem se to trochu oteplilo. Takže z dek se moc nechtělo.  Ale co už, vstal jsem, zašel na dřevo. Našel si opěrátko k sezení u ohně. V sobotu přijížděli další táborníci.  Někteří propadli blížící se zimě a dělali dost aktivně dřevo. Naštěstí les byl plný borovicových sušek . Jak se lidi postarali o bydlení , otop, tak se začali věnovat zábavě. Vycházky do okolí, lukostřelba, soutěže, projížďky na kanoi na lesním kanálu.  Každý večer byl pln veselého vyprávění v některém wigvamu. Prostě pohoda .

Já si užíval táboření, klidu . Věnoval se výrobkům z březové kůry, pletení koše podle nového vzoru.

Táboření dopadlo výborně, hned by člověk vyrazil znovu.

Odkaz na fotogalerii aktivnějšího fotografa M. Svobodová

Procházky do okolí Cimburku , Půlčin

V sobotu po práci jsme si opět udělali procházku do okolí Cimburka. Plánem bylo najít roztroušené skály  ke kterým nevede značka . Opět jsme prošli kolem  sv. Klimenta A odpoutali se od turistické značky.  Náš plán najít skalky , ale ztroskotal na mém nálezu pokácených bříz . Bylo to skoro čerstvá těžba. A dali se najít pěkné kousky kůry.  Všichni si udělali pauzu a já loupal . Aja s Ondrou to taky zkoušeli . Ivetka  se kochala výhledem. Ani sem se nenadál a již nastal čas k návratu k autu. Skoro sem se viděl jak z natěžené kůry zkusím nějakou krabičku. Ale nakonec jsem večer již nic nestihl. No nic příště.

V neděli ráno jsme výlet směřovali na Půlčiny. Udělalo se nádherné počasí . Do osady jsme dojeli tak akorát včas, ještě bylo kde zaparkovat. Prošli jsme  osadou, směrem ke campu a potom hurá směr skály. Opravdu krásné počasí , podzim , skály . Paráda.

 

Stopy Velké Moravy v okolí Cimburka

Prostě jsme si s dětma a kamarádem Syslem udělali sobotní výlet k Cimburku. Ale na něj jsme nešli. Vzali jsme to kolem Kozla na Kazatelnu a potom směr sv.Kliment. Tím že jsme nekopírovali úplně přesně značky jsme opět našli pěkná zákoutí se strom dědečky…… O sv Klimentovy jsem už věděl, ale až na samotném místě mně překvapila významnost místa pro Velkou Moravu . Více se dočtete : http://www.klimentek.cz/

Výlet byl podařený a přivedl mně k uvědomění že jsem dost naše Chřiby opomíjel a neprobádal. Přestože jsem na Chřibech udělal první tulácké krůčky . Brzy jsem je opustil a toulal se raději v Hostýnkách, Beskydech, Jeseníkách a ještě dál 😉

Něco málo foteček :

m_10370905_856376491041707_839598923685889103_nm_1069836_862749170404439_6094919853080116995_nm_10592975_862749293737760_9195023718214323100_n m_1978851_862748720404484_8326017863828785358_nm_10177235_862748807071142_2228070231500926981_nm_10665854_862748610404495_4451393432240176333_n m_10177235_862749917071031_2051670258021675478_nm_10678631_862749847071038_3163268991897436037_nm_10676354_862749083737781_3364282657016070844_n m_1002376_862749567071066_6433828795365157747_nm_10414647_862749627071060_5168527833561569124_nm_10670209_862749457071077_4633291438712954583_nm_10710636_862747803737909_424080964925289660_n m_10672360_862749767071046_6863749306549595017_nm_10710678_862749973737692_4648795897402145659_nm_10653397_862750027071020_8714376467411399569_nm_10171786_862751057070917_641635264923098576_nm_10387464_862750507070972_3752561416219322597_nm_10371374_862750750404281_3651408589523114438_n m_10408730_862750650404291_2012976145441200008_nm_10675574_862750337070989_6085220742130995645_nm_10696158_862750580404298_2023165214834508258_nm_10672354_862750930404263_4347329659979428113_nm_10703783_862750243737665_7480851055603965031_nm_10645252_862751243737565_6626022634533868738_nm_10343507_862751143737575_7961398651953803039_nm_10670035_862751343737555_5280252410358332492_n

Muna v bílém ;-)

20. – 21.9  jsme opět vyrazili na náš objekt na Munu. Po brzké ranní směně , návštěvě nemocnice s Ondrou ( ušní ) a předání Andrejky babičce ( marodila na antibiotikách) Jsme opravdu brzo ráno vyrazili….. 😉  Proto jsme oproti plánu dorazili na 12 hodinu sobotní . Keny a Quido dorazili z Prahy již v pátek večer.  V plánu jsme měli zateplení komínu, natření okenic a dveří s hnědé na modrou ( barvu vybrali děti) a k tomu mně napadlo nabílit venkovní zeď. A večer nás čekal první společný oheň na Muně – potlach. Nakonec jsme se sešli v naší klasické sestavě Diskutéři, Táborníci, Foglarovci, Rangers a my Lakrosáci.  Na fotečkách je k nakouknutí jak se vše zdařilo :

m_16376_856355631043793_8237239232494457294_nm_1610780_843214459024577_5911410681634956785_n m_14226_856376997708323_3406106640971542024_nm_10304711_856377041041652_6710401969472090574_nm_10653328_843214499024573_5962559790558712682_nm_10625157_843214599024563_1381222291316068652_nm_1977195_843214679024555_1299214058829127603_nm_10370905_856376491041707_839598923685889103_nm_10426753_856376457708377_3500045206610011163_nm_10698553_856376407708382_95137713508420501_n m_10599296_843214622357894_6022152304186191645_nm_10616256_843214225691267_7030182041364203617_n m_10622970_856376687708354_1878845541682800350_nm_10670128_856376721041684_1833212169132900371_nm_480766_856376951041661_3539583717762063036_nm_10411304_856376891041667_2522439798030707812_n m_10628363_856376817708341_9113154083589680517_n m_10647122_856376854375004_6626582950424427509_nm_10392291_856376274375062_8263423754076066236_nm_10704107_856376151041741_2360196237682749396_n m_10704180_856375974375092_7590244355171075707_n m_10710624_856376217708401_5674224368412626144_n

Konečně hotovo

Před dvěma lety jsem začal rekonstrukci vojenských kufrů. A konečně po dvou letech jsem se k tomu vrátil a za Ivetčiny pomoci jsme včelím voskem dokončili povrchovou úpravu. m_10606250_853032471376109_6872680624266481646_n m_10625004_853032594709430_7055691509160185691_n m_10626633_853032521376104_126507139580162890_n (1)

Dovolená 19. – 27. 7 Jeseníky – Muna

V sobotu o pozdním odpoledni jsme vyrazili směr Jeseníky na Munu. Kolem 20:00 jsme dorazili na místo. Ještě jsme ani nevyložili auto a měli jsme první milou návštěvu. Kamarádi od diskutérů 😉

V neděli jsem navozil vodu do sprch, bazénku a kuchyně. Smontoval sprchu a verandu  a pak sem si dal konečně pivko. Upečenej na slunci, unavený …. chutnalo.

V pondělí jsem dopoledne začal opravovat další metry odvodňovacího kanálu. Po obědě jsme vyrazili směr město Zlaté hory, cestou jsme navštívili Zlatorudné mlýny. Zlaté horečce nikdo nepropadl.

Další den, úterý, jsme vyrazili do Jeseníku. Navštívit Vodní tvrz a v plánu bylo také koupaliště. To jsme nestihli. Nějak se ochladilo a obchodů bylo hodně …….

Ve středu již pršelo takže výlet jsme směřovali pod zem. Jeskyně na Špičáku. Zajímavá jeskyně, malá, ale hezká. Také okolí jeskyně bylo pěkné.

Ve čtvrtek bylo dopoledne ještě škaredě , ale navečer jsme si zajeli do Mikulovic na zmrzlinu a procházku. Po procházce se udělalo Ondrovi nějak zle. Druhý den jsme tedy odpočívali  a léčili maroda.

Po dokončení plánované části oprav kanálu jsem se přesunul na střechu a trochu zalátal část střechy nad tělocvičnou.  Mezi výlety jsme se trochu věnovali cyklistice, sběru borůvek, malin. Nakonec jsme si udělali výlet po Karlově studánce. A pak již domů ………..

Ivetčina Kejkle 6. 7. 2014

Ivetka se často při procházkách s Betynkou  po Kotojedské ulici kochala  výhledem na Hostýn… A jednoho dne, kdy četla od Paula Coelha Poutníka, ji  napadlo, že také  moc touží po nějaké pouti… Santiago bylo moc daleko, ale Svatý Hostýn je přece na dohled a tak byl cíl cesty jasný:  dojít z  Kroměříže pěšky  přímo z domu rovnou až tam – k tomu krásnému kostelu  na  Hostýně:-)!!!

Když mně tento nápad tlumočila, podíval jsem se do mapy a naplánoval trasu .  Byl vybrán den, pak se to ale  o jeden posunulo, protože potkávat se z účastníky cyklo závodu Drásal by nám moc pohody  na trase nepřidalo:-)

Vyrazili jsme tedy ne v sobotu , ale v neděli. To se nám odvděčilo krásným slunečným dnem. Ráno nás to počasí nadchlo, ale v průběhu dne  již to sluníčko tak ideální  nepřipadalo…  Brzy ráno jsme tedy zamkli barák a dali se na cestu, odhadem 34 km. Naše kroky směřovaly do Dolních zahrad přes Zámeček na Záhlinice, Kurovice, Ludslavice, Martinice  a Přílepy. Pasáž od  Záhlinic do Přílep byla  díky nádhernému počasí a chůzi po  rozpálené silnici po nekonečné   rovině bez větší možnosti úkrytu ve stínu poměrně náročná …ale díky dlouhé aleji planých třešní se to dalo alespoň pro druhou polovinu členů výpravy zvládnout s radostí…….
Nad Přílepy  u kapličky jsme si dali rekonstrukční přestávku. Před námi byla hezčí pasáž lesem , ale zato do kopce s kopce. A tělo již po první polovině trasy hlásilo únavu. Začali častější pauzy. Konečně jsme dorazili na Rusavu:-)  Hurá se občerstvit do restaurace:-)! Přes moje návrhy ohledně autobusové zastávky , tím pádem delší pauzy a více času na občerstvení,  Ivetka zavelela a hrrr na Hostýn!!!  Před námi už byl vlastně pořád stoupák až ke kýženému cíli…. Nasadili jsme tempo a traktor, co se nás snažil dohonit rychlostí 10km/h měl dlouhou dobu co dělat, aby nás předjel:-))  Chvilku před 16 hod. jsme dorazili!!! Na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!!!!:-)) . Cesta nám trvala krásných 10 hod. Ivetka se vrhla na nakupování upomínkových dárkových předmětu na připomenutí akce Hostýn …. dobyt. Já se kacířsky vrhl směr stánky s pivem . Poctivě jsem šel od stánku ke stánku , ale rychleji zavírali než já byl schopen přesunu. Od 16 hod se vše v neděli zavírá . Po občerstvení a nákupech si ještě Ivetka odběhla k léčivé studánce pro vodu a pak už  jsme počkali na autobus a již nás čekala jen cesta domů. Sice jsem vypadali, že už ani nedojdeme z autobusu těch 20 metrů na vlak a že minimálně týden nebudeme schopni chůze, ale překonali jsme i ty poslední krůčky a cestou ve  vlaku se nám pak jako za odměnu ukázala nádherná duha přímo nad Hostýnem a to bylo moc pěkné podívání:-)
30km vlakem zpět uteklo samozřejmě rychleji, než cestou tam, ale aspoň jsem se mohli celou hodinu kochat tím, kudy všudy jsme to zvládli po svojich nožkách:-)

Lakrosový workshop Třinec 7.ZŠ

Na pozvání p. ředitelky Ivety jsme vyrazili , já a Ondra , směr Třinec. Dohodli jsme se na termínu 24.6.  Co nás čekalo? Prošla nám rukama celá škola od MŠ  po 5 třídy . Za dopoledne jsme trénovali  4 skupiny dětí. Ondra mně statečně pomáhal. Zkusili jsme je naučit základy práce s lakroskou, které každý hráč vlastně nejvíc potřebuje, zvednout, hodit a zvednout míč.  Po obědě jsme to samé probrali s nastávajícími trenéry ( učitelky ) A také teorii hry a pravidel . Nějak rychle běžel čas a už bylo 15 hod. A před námi cesta domů a od půl šesté trénink děti v Kroměříži. Večer jsme toho měli plné zuby……….

 

Nedělní odpoledne na Bágráku

Na nedělní odpoledne jsem půjčil nafukovací loď Pálava. Ta je vhodná píše na rychlou vodu, ale pro naučení dětí jak se chovat na kánoi, jak pádlovat  atd. mně přišla jako výborná varianta.

Přes malý zádrhel při nafukování se nám podařilo loď připravit a dostat na vodu. První plavbu jsme absolvovali kolem ostrůvku a svezli jsme mamku. Já a Ondra jsme pádlovali. Po tolika letech byl trochu problém pro mně dostat do ruky jak se loď řídí.

Pokračování textu Nedělní odpoledne na Bágráku

Tak si tak košíkařím

Co bych tak večer dělal, když není do čeho píchnout. Vytáhnu namočené loubky , které si ještě změkčím a začnu dělat košík. Podle velikosti plánovaného koše si rozpočítám počet loubků na dno. Jestli chci čtverec nebo obdelník. A začneme plést. Jednoduchý styl …. nahoru,  dolů . Jen se nesplést a neudělat lichý počet loubků  v základu dna.  Dno je dá se říct jednoduché . Horší to je , když se začne zvedat bočnice. Loubky se trochu nalamují , křupou a člověk má pocit že je vše špatně.  Nevzdávat se , konstrukce podrží některé praskliny a po dokončení se nalomeninky očistí nožem.  Jak máme zvedlé bočnice , alespoň dvě řady tak už jen jedeme pořád stejně až dosáhneme požadované výšky koše. Potom se udělá zakončení , loubek zvenku zevnitř a prošije se třeba syrovou kůží……………………….

Muna 30.5 – 1.6. 2014

Již ve čtvrtek jsem naložil vozík za auto , abychom v pátek mohli vyrazit co nejdřív. Opět jsem měl vozík větší než auto. Naložil jsem pul kulatou sedačku z pošty a k tomu kola. Do auta elektrocentrálu , vysavač, světla  a pak trochu jídla ……….

V pátek jsme vyrazili co nejdřív , půl sedmé je asi náš nejlepší dosažitelný čas odjezdu. Cesta s naloženým vozíkem proběhla bez problému. Od Zábřehu jsme potkávali často Policii. Ve Velkých Losinách nás nakonec odchytli. Běžná kontrola dopadla v pohodě . Na Munu jsme dorazili dříve než Keny . Zatopili jsme , povečeřeli a postupně usínali.

V sobotu ráno jsme vyložili vozík. Rozdali dětem kola a už řádili.  S Kenym jsme vyzkoušeli novou elektrocentrálu. Zkouška proběhla velice úspěšně.  Potom se natáhli prodlužky a Keny začal pracovat uvnitř – brousit loď , vysávat podlahy a pavučiny . Potom malovat další dvě stěny  a zas uklízet. Já se raději z místnosti spakoval a šel si hrát s kameny. Začal jsem opravovat odvodňovací kanál kolem domu. Trochu jsem si u toho párkrát scvakl prsty pod kameny . V pauze jsem se projel na kole s dětma  po Muně. Navštívily jsme sousedy. Potom jsem se věnoval opět dřině v kameni 🙂 . Ivetka postonávala , takže žádné moc aktivity nevyhledávala.  Při práci nám uběhl den  a na večer jsme nachystali kino. Když jsem říkal že se jednou bude na 108 promítat tak se lidí usmívali pod vousy.

V neděli jsme už jen dodělávali rozdělané práce od soboty. Keny s Quidem odpochodovali po obědě směr autobus do Prahy. My jsme se trochu zdrželi. Kolem půl druhé jsme taky nakopli našeho dříče a vyrazili směr Kroměříž.

cestování, výlety,vyprávění, táboření, outdoor, cancák, fotky. Výrobky, šití týpí, tříyardovek a různých táborových plachet, wigvamů, Zubříku, šeltrů .