Máme tu po roce opět „manévry“ . Opět si nabalit torny a hurá na procházku lesem obohacenu o možnost překvapení za každým stromem . V pátek jsme se sešli na ranči odkud jsme vyrazili do našeho prostoru.  V sobotu nás čekal pochod  směr anglický tábor. Našli jsme pěkné místo a přečkali noc.

Sluníčko nás vytáhlo z dek. Posnídali, zabalili a za doprovodu prvních salv u anglického tábora jsme vyrazili. Opatrný postup terénem, zpestřený broděním potoka a nakonec jsme narazili na tábor milice. A pak to už bylo jen samé hrr na tábor a pak zas hrr zpátky 😆

Po spojení s poslední částí našich vojsk jsme v plné síle podnikli frontální útok. Po hrdinném boji nás už jen čekal  odpočinek a opatrné zbratřování nepřátelských jednotek.

FOTO :

V pátek odpočinkový víkend započal podvečerním stříháním týpí. Což se povedlo v pohodovém tempu za hodinku. V sobotu nás čekal Lakrosový camp pro naši omladinu z LK. Kroměříž a hosty. Večer jsem již usínal za chůze…….. Nějak sem si, nevím jak mně to přišlo na mysl, že neděle bude odpočinek. Když jsem si přece naplánoval že to týpí za neděli ušiji……

Již delší dobu jsme plánovali návrat do časů minulých, kdy jsme na tábořišti v Jeseníkách byli podstatně pravidelněji. Poslední dobou to bylo jednou za několik let a dříve to bylo několikrát v jednom roce. Oslovili jsme pár kamarádů zda si také nechtějí zavzpomínat a posoudit potencionál tábořiště pro další akce.

Vyrazili jsme v pátek ráno. Krásný slunečný den až kýčovitě pěkně. Díky tomu jsme dorazili v dobré náladě na tábořiště. Těsně po tom co jsme od auta odnesli první věci dorazili další. V pátek jsme zabydleli wigvam. Poslali nejmladší na dřevo. Procházky s lukem a kochání se  byla pro táborníky další náplní dne. Já se zaměřil na hledání materiálu na novou kostru na wigvam. Na sobotu se totiž plánovalo ze stavbou. Takový workshopek, pro zasvěcené připomenutí jak a pro nezkušené čerpání poznatků. Materiál jsem nachystal  lehčeji než jsem čekal. Dostatek materiálu, dokonce na jednom místě o rozměru 20×20 m jsem skoro nikdy při stavbě wigvamu nezažil.  Takže na ráno vše připraveno.

Večerní posezení bylo super …. povídání o “ hobby“ bylo na vysoké úrovni 😀

V hodinách již sobotních se však přihnala změna počasí , která byla slibována až na neděli. Trošku to mávalo wigvamem. Počasí nám pomohlo odhalit některé nedodělky, které jsme přehlédli.  Hned ráno jsme je napravili …. po kávě,dýmce a snídani a překonání odporu k větru, děšti se sněhem. Kolem oběda to trochu polevilo a já začal s posledními přípravami stavebního materiálu. Mezitím proběhla lukostřelba v podstatně horších podmínkách než předcházející den.

Stavba wigvamu proběhla v pohodě, mně v kabátě déšť ,vítr a chlad nevadil. Ostatní potřebovali  co půlhodiny pauzu v teple u ohně ve wigvamu. Aspoň chystali provazy. Více o stavbě řeknou fotky. Pravda, opět mně zklamaly baterie do foťáku, takže druhou část stavby dofotil Radek. Večer, přes protivenství počasí, jsme mohli oslavit dokončení stavby nové kostry wigvamu. Nejsou hotové palandy,  v tom nás počasí porazilo, příště. Večer jsme při vyprávění o „hobby“ a lakrosu, no o čem by si staří páni pamatující telefon na kliku, mohli povídat.  Počasí se v neděli oproti  sobotě zlepšilo jen v tom že nefoukalo.  Už před námi bylo jen balení, odnášení a nakládání do aut. Některé čekala cesta delší než dlouhá .

FOTO

Snad příště 😉

-M-

V neděli 9.3. 2O14 jsme vyrazili na výstavu „Všichni jsme příbuzní“. Pro představení co to je za výstavu, můžeme říct že se jedná o výstavu o indiánech a jejich kultuře, která i dnes ovlivňuje život lidí u nás. Byl jsem už na její vernisáži při zahájení. A tehdy mně napadlo vzít na výstavu děti z našeho týmu Medvíďat při Lakros klubu Kroměříž.  Největší úspěch mělo týpí. Děti se do něj nastěhovali a ven je člověk musel vyhánět. Nakonec si děti prohlédli celou výstavu. Dokonce se na něco zeptali. A pokud jsme mohli tak jsme odpověděli. Pěkné odpoledne to bylo. Děti jsme v pořádku odevzdali rodičům  a snad příště vymyslíme nějaký výlet.

FOTO:

V sobotu po práci jsme  já a Peta naložili děti a vyrazili na výlet na Salaš. Na střelnici tam zrovna probíhali střelby z předovek.  Na střelnici jsme potkali plno starých kamarádů, které jsme dlouho nepotkali. Při vzájemném vyprávění  jsme trochu sledovali jak to střílí. Naše děti zmizeli do lesa a do večera jsme o nich nevěděli. Pěkné odpoledne to bylo 😉

FOTO

Přišel pátek a my se chystali na cestu na Munu. Do 17 hod v práci. Potom ještě trénink pro juniory a dospělé. Ještě že byl dobrý trénink a stál za to. Jinak by mně při přejezdu Červenohorského sedla, při té totálně neprůhledné mlze, bral čert že jsem se zdržel o dvě hodiny z odjezdem z Kroměříže. Navíc při jízdě krokem a svícením všech mlhovek se moc nedobíjela baterka a několikrát cestou do sedla problikli světla. Naštěstí nám to vyšlo a zvládli jsme přejet sedlo a na straně j Jeseníku se mlha již začala ztrácet a baterka v autě se začala opět nabíjet. Nakonec jsme v pořádku dorazili  na Munu 22:30. Už nás tam čekal Keny s Quidem z Prahy. Už bylo zatopeno. Něco jsme pojedli a nakonec poseděli do jedné v noci.

V sobotu jsme si trochu pospali. Dopoledne jsme vyrazili na procházku po areálu. Provést Kenyho s Quidem. Zašli jsme do protiletadlového krytu. Který jsme našli při vánočním pobytu, jen jsme si jej hned neprošli. Neměli jsme baterky. To jsme si tento víkend vynahradili. Děti to proběhli několikrát. Pak jsme pokračovali po naučné stezce. Z které jsme sešli okouknout spadlí strom na střechu objektu kamarádů Diskutérů. Potom nakoukli jak jde práce od ruky Foglarovcům.

Doma jsme se s Kenym vrhli na kontrolu matroše co jsme dostali z VUT Praha za odvoz. První jsme se vrhli na největší balík. Vylezl z toho velký stan. Ještě že máme tělocvičnu. Potom pár menších stanů. Pak jsem vše naskládal do nového šteláře. Večer jsem zkusil kolečkové běžky. Předělal jsem vázání a ještě v noci vyzkoušel zda to jede. Jede jen nevím kde to má volant.

Už jsme rozehráli Osadníky když zaklepala návštěva. Foglarovci dorazili. Nejvíce je nadchli kamna, která příjemně hřála. Pohostili jsme návštěvníky, poklábosili .

Ráno se děti vrhli na kolečkové běžky. Já s Kenym jsme proměřili budovu. V poklidu jsme poobědvali a po obědě  vyrazili domů. Přes nějaké cukání auta jako když přiškrtíš přívod paliva jsme dorazili na hranice Kroměříže. A kdo nás tam nečekal ………….policie 😉

FOTOgalerie

Valmez – Huštýn – Krátká – Dlouhá – Velký Javorník – Malý Javorník – Pindula

V sobotu ráno jsme dorazili do Valmezu. Keny si v Kauflandu koupil jídlo na víkend a já snídani. Koupil jsem si anglický rohlík, zvláštní že ve Valmezu to dělají na sladký rohlík. Procházkovým tempem  jsme přešli město a vyzvedli třetího do party. Po vítacím rituálu jsme vyrazili směr hřebenovka z  Valmezu směr Velký Javorník. Hezčí počasí jsme si nemohli přát. Sluníčko, no prostě jaro v únoru. Drželi jsme se žluté značky, vyprávěli si a na konci vesnice jsme zjistili že na žluté značce již nejsme. Tak jsme se drželi směru …. do kopce a přes pole, role,oklikou přes modrou a „Kenyho zkratkou“ a posléze na hřebenu opět potkali žlutou.

Dosti často jsme se kochali výhledy směrem do Rožnovského údolí nebo směr Štramberk. Opět nás neopustil silný vítr, dokonce někdy pomáhal do kopce 😉

Nikdy jsem nečekal že na Beskydsku potkám 20km hřebenovku. A přece, pořád je co objevovat.

Na večer jsme zakotvili u studánky Jičínka. Osvěžili své kuchařské umění, povečeřeli  a poohlédli se po noclehu. Vyzkoušel jsem svou novou Hamaku vlastní výroby. Ráno jsme vyrazili směr Malý Javorník. Z kopce jsme koukli a zamávali na našeho kamaráda co poklízel u svého srubu po initě. Potom jsme už jen sešli na Pindulu. A pak hurá domů…….

FOTO procházka

Martiňák – Čertův mlýn – Kněhyně – Stolová hora

Zase tu mám první měsíc roku. Pod záminkou oslavy narozenin jsem vyprovokoval výlet do Beskyd …….  Vše začalo v sobotu velmi brzo ráno, oproti ostatním účastníkům výletu. Dostat se vlakem z Kroměříže na místo srazu byl zajímavý rébus. Nakonec za použití tří vlaků a jednoho auta jsem dorazil s dalšími třemi strejdy, které jsem posbíral cestou, do Čeladné.

Chvilku jsme počkali v Čeladné na autobus. Mezitím dorazili další čtyři strejdové ze směru od Ostravy. Po veselém zdravení a poměřování kdo má větší batoh, jsme nasedli do autobusu a nechali se jím převézt blíže ke kopcům. Když nás autobus vyložil na zastávce Podolánky, mohli jsme konečně vyrazit do kopců.  Procházkovým tempem jsme dorazili pod Martiňák, kde jsme si dali první čajíček a oplatečky. Trochu jsme se oklepali z prvního poznání že ty batohy se samy neponesou a do kopce  ještě hůře. Po svačince proběhl pokus “ hledáme telefonní signál“ bez úspěchu.

Dalším cílem byl Čertův mlýn, procházeli jsme lesem  krásným 😉 odlišným od užitného lesa. Těsně před Čertovým mlýnem jsme okoukli Čertův stůl.

Pokochali jsme se a vyrazili směr Kněhyně, Stolová hora. Pod Kněhyní jsme potkali kamaráda zásobeného výbornou medovinou. Prošel se s námi kousek směr Stolová hora.

Druhý den jsme vyrazily zpět směr Kněhyně a potom dolů do doliny na palačinky.

FOTO procházka 

Krásných 9 dní v lese ………….. 😉